Činčilka se představuje
Toto temperamentní ušatý zvířátko s hebkým kožíškem, dlouhým ocáskem a výraznýma očima pochází z vysokohorských oblastí Jižní Ameriky, především And. Právě výjimečnost kožíšku způsobila, že činčily jsou ve volné přírodě již téměř vyhubeny. Byly loveny nejprve Inky, kteří pro vysoce postavených vyráběly z kožek činčil kožichy. I jiní Indiáni používali činčilí kůže jako součásti oděvů. Na počátku 19. století začal hon na činčily v hrozivém měřítku.Výsledkem je zřejmě zcela vyhubení činčily krátkoocasá a velmi vzácný výskyt činčily vlnatý v divoké přírodě.
Nejen svým vzhledem připomíná veverku , morče i myš . Jako veverka je bystrá a hbitá, s morčetem má společné rysy i nároky na stravu a jako myš kutá všechno, co jí přijde pod packy. Ve svých předcích musí mít snad i klokana, v dobrém rozmaru zcela přesně kopíruje jeho poskakování :). Svůj dlouhý ocásek používá k udržování rovnováhy, stejně jako klokan.
Činčila vlnatý dorůstá v dospělosti délky těla 25-28 cm, délky ocasu 17-18 cm a hmotnosti 400-600 g, přičemž samičky ve většině případů bývají drobnější než samečci.V přírodě mívá činčila 1-3 porody po 1-6 mláďatech. Těhotenství trvá 111-113 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá, hned po narození vidí a jsou osrstěná. Pohlavně dospívají ve 4. měsíci, ale k chovu by se měla používat až od 10. měsíce, kdy jsou již plno tělesně vyvinuté. Říje u samic se dostavuje v 28-32denných intervalech.
Činčila je společenské zvířátko .Mnohem lépe jí ve společnosti druhé činčily, jak sama s pozorným lidským majitelem. Aktivní bývá za soumraku a za svítání. Během dne odpočívá, přesto často zvědavost přemůže únavu a činčila kontroluje, co se kde šuchlo.
Při dobré péči se dožívá 10-15 let, někdy i 20 a více. Její kožich je natolik hustý, že nezpůsobuje alergii.Pro svou nenáročnost je vhodná pro pány s nedostatkem času, není vhodná ale pro malé děti, protože je divoká, hbitá, málo skrotiteľná a rozhodně se nebude chtít mazlit, kdy se dítěti zachce.